Rozhovor s Hanďou (hanyrunlife) – 18 let na běžecké dráze, maminka, dcera, trenérka, žena svého může, ambasadorka, držitelka medaile Fair Play od Českého olympijského výboru za záchranu života soupeřky, redaktorka běžeckého časopisu a „influencerka“, která radí, jak běhat zdravě.
Na začátek raději píšu, že rozhovor s Hančou je skvělou motivací, ale jedná se o její příběh, proto prosím vše individuálně konzultovat se svým lékařem.
1, Hani, ty seš výkonná mamina! Máš 3 děti, zvládáš svoji práci, chod domácnosti, trénuješ svěřence a ještě navíc perfektně běháš. Nejsi ty super woman? 😊
Děkuji, ale myslím, že nejsem. Mám své běžecké sny, abych si je plnila, je potřeba si seřadit povinnosti a priority. Teď, když jsem 9. měsíc na mateřské dovolené je to výrazně jednodušší, než když jsem byla na plný úvazek v práci. Víc než na kafíčka, chodím na tréninky. Druhou stranou mince je i podpora rodiny, od manžela až po rodiče. Mám úžasné rodiče, kteří jsou neskutečně „hlídací“, mamka se mnou navíc od jara do podzimu absolvuje většinu tréninků na kole. Mám běh, můj manžel má golf a další sporty. Kdybychom se nepodporovali vzájemně, rozhodně by to tak snadné nebylo.
2, Kdy jsi, Hani, začala běhat? Zmiňovala jsi, že jsi se do běhu pořádně opřela až po prvním těhotenství?
Já jsem začala v podstatě dvakrát. Poprvé, když mi bylo necelých 8 let. Rodiče mě vedli ke sportu od malička, prošla jsem gymnastikou i krasobruslením, ale zlomový pro mě byl seriál Dlouhá míle. Ten jsem uviděla a ty medaile a vše kolem běhu na mě udělalo obrovský dojem, řekla jsem doma, že tohle chci! Taťka mě dovedl na škvárovou dráhu Zetoru Brno. A už jsem na ní zůstala kroužit dalších skoro 7 let. Specializovala jsem se na 800m trať. Z tréninků rychlosti v mládí těžím ještě dnes. Bohužel ve 14 letech jsem si utrhla stehenní sval a místo návratu na dráhu, jsem začala běhat za klukama. Podruhé jsem svoji lásku k běhu objevila po porodu prvního syna. Byl mu rok, když jsem uběhala svůj první půlmaraton, v podstatě z ničeho za 1:53 hod. Za pár dalších let jsem těch půlmaratonů oběhla asi 20, stále v čase kolem dvou hodin. Než mě na jednom veřejném závodě objevil můj současný trenér. Řekl mi, že se na ten můj běh dobře dívá, ale mohla bych běhat rychleji, tak jestli chci. Jasně, že jsem chtěla. Přivedl mě na Morendu (AC Moravská Slavia Brno) a rozběhal mě z ocasu startovního pole na bednu.
3, Paráda! Klobouk dolů. Jak první těhotenství probíhalo, dalo se zkombinovat se sportovní aktivitou/během/jógou?
Vůbec jsem při prvním těhotenství nesportovala. Předtím jsem lezla hodně po skalách, jezdila na in-linech, na kole, ale jako těhotná jsem nedělala nic. Na ten první půlmaraton jsem začala „trénovat“ asi 9 měsíců po porodu. Mohu alespoň srovnat, jaké to bylo v těhotenství nedělat nic, nebo část těhotenství proběhat a pak se vracet.
4, Může se vůbec ze zdravotního hlediska běhat/sportovat během těhotenství? Jak jsi to měla ty? Musela sis třeba hlídat tepovku na určité úrovni?
Běhat jsem z lékařského hlediska mohla, ale ne vždy jsem běhala. Vždy by měl sport v těhotenství schválit lékař, pokud probíhá těhotenství bez zdravotních komplikací, je běhání v těhotenství zcela na vás. Doporučuje se snížit rychlost a objem tak, aby se žena nevracela unavená, udržovat se kolem těch 140 tepů.
5, Kdy ses naopak vrátila zpět do tréninkového procesu? Můžeš se rozepsat, jestli se to lišilo během 3 těhotenství?
Asi uvedu, jak to u mě bylo. První těhotenství jsem ještě neběhala vůbec. Při druhém jsem si pobíhala zhruba půl roku. Narůstající bříško, vyšší váha a rozvolněné svaly mi ubíraly na komfortu běhu, cítila jsem, jak strádá technika, proto jsem to nikam netlačila a s během v 6. měsíci přestala. Rozbíhala jsem se zhruba 7 týdnů po porodu. Až jsem se cítila fit a doktor souhlasil, začala jsem. Do roka jsem stála na bedně a překonala všechny dosavadní osobáky. Třetí těhotenství bylo jiné. Hlavně v hlavě. Předcházela mu ztráta na konci 3. měsíce těhotenství, o které „se nemluví“. A ačkoliv lékaři říkali, že je to statistika, z myšlenek to člověk těžko dostane. Když jsem zjistila, že jsem po půl roce znovu těhotná, zastavila jsem se téměř okamžitě z tvrdého tréninku uprostřed sezóny na nulu. Neměla jsem „odvahu riskovat“. Začala jsem se věnovat těhotenskému cvičení, kterým jsem se udržovala v psychické pohodě. Odměnou mi byl skvělý porod a raketový po porodní návrat. Ihned po porodu jsem si zaplatila návštěvy fyzioterapeutky, která ke mně pravidelně docházela několikrát týdně a věnovaly jsme se zpevnění pánevního dna a souvisejících svalů, které po těhotenství byly tentam. Třetí týden po porodu jsem si začala velmi pomalu a jemně klusat, začínala jsem na 20 minutách a tak, abych udržela tepovku v rege zóně. Tempo bylo přes 8min/km poctivě jsem se tak rozklusávala 9 týdnů, postupně jsem navyšovala objem až na souvislých 60 minut právě v té nízké tepovce. 5 měsíců po porodu jsem začala závodit. Půl roku po třetím porodu jsem si zaběhla osobák na hodinovce na dráze 14203 m. Během těch pár měsíců po porodní sezóny jsem si do košíku odložila 7 zlatých medailí.
6, Jaká mohou nastat rizika, pokud přeženeme v těhotenství trénink? Respektive, věřím, že v těhotenství sportovní aktivity odlehčuješ a spíš volněji popobíháš nebo se pletu?
Nejsem lékař, ale obecně, vždy jsou rizika plynoucí z nárazů, pádů, kyslíkové nedostatečnosti plodu, vyčerpání těla matky, nedostatku živin, apod. Pokud je tělo na běh a pravidelnou zátež zvyklé, je to jiná výchozí pozice, než u maminky, která se rozhodne běhat až s těhotenstvím, to rozhodně nedoporučuji. Vhodné je ubrat na tempu, na objemu a hlídat si míru vyčerpání, naslouchat své tělo.
7, Jaké měsíce těhotenství jsou rizikové? Je to první a poslední měsíc, kdy bys měla být opatrná?
Všeobecně se říká, že první tři měsíce jsou nejzásadnější i nejzranitelnější, z plodu se stává človíček. Všechny orgány se vyvíjí. Na druhou stranu můj lékař mi „u Violky“ v 8. týdnu těhotenství řekl, ať nepanikařím (zjistila jsem, že jsem těhotná poměrně pozdě a tréninková zátěž byla v té době kolem 100 km týdně), že co se „má udržet, se udrží“. Zní to možná velmi tvrdě, ale souhlasím. Pokud ale žena zažívá rizikové těhotenství úvahy o běhu nejsou vůbec na místě. Poslední měsíce těhotenství se vlivem hormonů tělo ženy „rozvolňuje“, nárůst váhy, velikost bříška, váha miminka, změna těžiště, posun páteře ovlivní nejen komfort běhu, většina porodníků a fyzioterapeutů radí poslední týdny přejít od běhu ke klidnějším aktivitám, aby se porodní cesty v klidu připravily.
8, Co bys poradila budoucím maminkám běžkyním?
Těhotenství není nemoc, ale je to jiný stav a je třeba jej rozumně respektovat. Nemyslím, že je to vhodná doba pro běhání závodů a lámání osobáků. Žena aktivní v těhotenství (běh, jóga, plavání, chůze apod.) dokáže tu fyzickou kondici nejen při porodu zúročit a věřím, že je i ve větší psychické pohodě. Ať už se běhat rozhodnete nebo ne, je to zcela vaše rozhodnutí. Nepoměřujte se s ostatními, každé těhotenství, miminko i tělo je unikátní. Pokud běhat nebudete nebo nemůžete, nic vám neuteče. S oblibou říkám, že jsem po každém dítěti byla vždy rychlejší než předtím, a Violka do třetice toto pravidlo jen potvrdila, i přesto, že toto těhotenství jsem vlastně stála nejvíc.
Hani, moc díky za rozhovor! Pokud máte na Hanču nějaké otázky, určitě napište. 🙂
Radka
