Netušila jsem, jak budu moct skloubit a jestli těhotenství se sportem, aby mi to nechybělo a zároveň abych neublížila plodu. Nakonec jsem si našla svoji cestu, kterou sdílím pro inspiraci. Těhotenství není nemoc, ale ne vždy je možné sportovat. Pevně věřím, že dlouhodobý zdravý životní styl dokáže těhotenství pozitivně ovlivnit, a proto věřím, že i vy budete moct sportovat během celého těhotenství! Nepopisuju žádné návody, jen jak jsem to měla se sporty a kilometráží já, abyste věděly, co můžete očekávat.
1. měsíc
I když to plánujete, většinou ještě nevíte, že jste těhotné. Byla jsem zrovna na dovolené a i když máš tušení, říkáš si, dokud si neudělám těhotenský test, tak nic ve svém životě nebudu měnit. Každá to máme jinak, já to měla takhle. V červnu mám ve statistikách 535 km – 386 km na biku a 121 km běh, 6 km na kayaku a 21 km chůze v horách. Převýšení 6 407 km.
2. měsíc
Ke konci prvního měsíce mi začíná být divně. Očekávám menstruaci, ale nepřichází, tuším, že jsem těhotná. Jezdím dál na kole, běhám, ale jsem unavenější a nejde mi to tak dobře. Zrovna jsou červencové svátky a já jsem na prodlouženém víkendu, takže to neřeším. Celkově 441 km – 211 km běh, 114 km bike (horský kolo), 116 km silniční kolo. Po svátcích už mi začíná být hodně nevolno. Následně si dělám test a zjišťuju, že jsem těhotná. Nemůžu běhat ve vedrech a raději jezdím na kole. Do toho vedu v práci nejdůležitější projekt naší firmy, takže vypětí je velké, což v 1. trimestru taky nepomáhá, ale jedu jak šroub. Ptám se gynekoložky, jestli mám zvolňovat a ta mi říká, že můžu pokračovat, jak jsem zvyklá. Ale i tak, už nejedu žádné rychlostní tréninky a jedu obecnou vytrvalost. Prostě začínám koncem 2. měsíce zvolňovat.
3. měsíc
Celkem 166 km – 125 km běh, 41 km na horáku v Harrachově. Odebírám dny sportování a sportuju, když se na to cítím. Pořád zařazuju i long runy, ale mnohem pomaleji. Těžké to začíná být celkem hned. V bězích si zastavuju a na horáku s kámošema uzavírám poslední místo, což prostě nejsem já, většinou to hecuju, tady už je vidět, že tělo maká na plné obrátky a tvoří nový život. 🙂 Takže začíná fáze pochopení svého nového těla a naladění na novou vlnu. 19.8. bych nejraději zůstala celý den na gauči, jak je mi špatně. Manžel mě chce vytáhnout alespoň na procházku do Josefova Dolu. Ujdu sotva 2 km nahoru a dolů, celkem 3,79 km a říkám, že nemůžu, že chci domů a do stínu. Následně si dávám zase pár dní pauzu a o víkendu v Harrachově si ještě zaběhnu poslední pomalejší long. Je tam stín, takže mi není špatně. Vedro a těhotenství není kámoš.
4. měsíc – 2. trimestr
Přechod z 1. do 2. trimestru se mění jako mávnutím proutku. Všechno začíná být jednoduché. Stříkají ze mě endorfiny každý den. Denně se cítím na vrcholu a chci být zase společenská, což se o 1. trimestru říct nedalo. Sport celkem 198 km – běh 127 km, horák 71 km. Párkrát v měsíci jdu desítku, ale už si spíš chodím sedmičky. Na horáku jedu celodenní výlet na Ještěd, kde hodně nadávám. Na kolo a zdolávání kopců už to není. Na začátku měsíce si ještě zabíhám závod Běchovice – 10 km, ale rozhodně ne na výsledek. Běžela jsem na tepovku, držela jsem se kolem 140 tepů/min a výsledek byl 54 min, což je 11 minut za osobákem. Běžím to jen proto, že jsem dostala tu možnost a těším se na krásný pocit po doběhu. To proběhlo. Ve 4. měsíci také začínám chodit k novému trenérovi, který mi má pomoct nastavit těhotenské cvičení. Je to s ním velká změna. Nejraději by byl, kdybych přestala úplně běhat, abychom se zaměřili na „přestavění“ těla do správného postavení. Slibuju mu, že od dalšího měsíce už se s během budu krotit. Začínáme hodně z lehka, a to vakuuováním a mojžíšovkama. Takže v podstatě jen dýchání do břicha a uvědomování si jednotlivých svalů. Zaměřujeme se hodně na pánevní dno. Vysvětluje mi, že těhotenství už není o výkonu, ale zaměření se do sebe. Je to harmonický proces, kde se žena mění. Rozebíráme to dost často a koncem roku začínám chápat, co tím myslí. Také rozebíráme příklady žen – sportovkyň, kdy se po porodu vrátily silnější než kdy předtím. Tak na to myslete, že těhotenství není stopka. 🙂
5. měsíc
Běhám ob den, dva dny. Vynechávám poprvé klasický každoroční závod na Sněžku a dávám si trasu chůzí. Dojdu na Luční boudu a tam si alespoň zaběhnu 2,5 km pod Sněžku a zpátky pro dobrý pocit. Bylo to super. Celkem v říjnu 54 km. Maximálně běhám 7 km, ale spíš už jsou mi příjemnější pětky. Všechno už samozřejmě v nízké intenzitě. Při každém běhu odbíhám po každém kiláku čůrat, což taky není nejpříjemnější. Je to dost otravné, proto mě běh přestává bavit. S posilováním pokračuju dle plánu viz 4. měsíc.
6. měsíc
Celkem 112 km – běh 77 km, běžky 34 km. Pokračuju v pětkách, max 7 km občas, když mám den. Ale běh začínám nenávidět. :-)) Není mi to vůbec příjemné, takže jsem ráda, že začíná sněžit a běh vyměňuju za běžky. S posilováním pokračuju dál, jen měníme intenzitu a přidáváme váhu, jelikož můj progress je znatelný, proto se můžeme zdravě posunout dál.
7. měsíc – 3. trimestr
Opět jako mávnutím proutku. Tento měsíc mám celkem 131 km – 103 km běžky a 28 km běh. Přesně na den vstupu do 3. trimestru mi začíná být špatně, mám jeden z nejhorších týdnů těhotenství. Nutno dodat, že jsem po relaxační terapii s baňkami, kde s trenérem uvolňujeme kvadrák a prsní svaly. Jelikož mám posunutý práh bolesti, tak i když mě to bolí, držím a nic neříkám. No a následující den z toho vyčerpání mám akorát svalovku. No, není to úplně ideální, to asi chápete. Vyskakuje mi teplota a já jsem 2 dny hotová. Je konec roku. Ještě si po tomhle všem dávám 31.12. běh, ale brzy ho otočím domů. Stačí mi 2 km a já se musím zastavovat. Následně jdu s partou na Dvoračky z Harrachova na pěší výlet. 7,5 km tam a 7,5 km zpět. Převýšení 661 m. Snažím se držet tempo, ale už jsem trošku pomalejší. Nahoře máme pauzu, dáváme si jídlo. Po příchodu do Harrachova cítím poslíčky (falešné kontrakce), mám strašnou bolest a křeče v břiše. Kroutím se a musím si sednout na lavičku, nedaří se mi dojít domů. Tady už s manželem víme, co to znamená přehnat to v těhotenství. Dostaneme mě domů do postele a já jdu spát na 2 hodiny. Dočítáme se, že je všechno v pořádku, pokud to ustane, což ustává, ale tělo dostalo zřejmě moc. Tady se mi rozsvěcí kontrolka a přestávám aerobně sportovat. Přece jenom chci mimčo donosit. Po spánku si ještě zahraju s kámošema beerpong, abych doplnila partu a ve 22:30 si jdu zpět do postele číst. Takže silvestr trávím s Hartlem, hele, not bad. 🙂 S posilováním pokračuju viz 6. měsíc.
Zajímavost: mimčo vám údajně dnes dokáží zachránit už od 26. týdne, ale není radno to riskovat. Miminko se považuje za donošené od 37. týdne. Dejte si pozor, některé nemocnice nemají příslušenství a potřeby na nedonošená miminka, proto vás v případě brzkého porodu převelí do jiné nemocnice.
8. měsíc
Neběhám, nejezdím na kole ani na běžkách. Byla jsem se jen jednou projet na 6 km, protože bylo nádherně a potřebovala jsem to. Za to poctivě posiluju s trenérem. Docházím k němu na skupinové cvičení 1x týdně, na individuální lekci, kde uvolňujeme svaly také 1x týdně. Zbylé dny cvičím doma dle tréninkového plánu, tj. 3x týdně posilovací trénink, 4x týdně kompenzační (korektivní) cvičení, 1x týdne uvolňování na rolleru – to už trochu flákám, protože už mi to není příjemné. Vidím na sobě velký progress, co se týče přestavby těla. Píšu to proto, že mě taky na začátku mrzelo, že nebudu moct pokračovat se sportem tak, jak jsem byla zvyklá. Ale našla jsem si nový cíl, spravit si špatné postavení těla. A když se nad tím zamyslíte, tak těhotenství je asi jediné období, které vás donutí zastavit a nemrzí vás to. Vy se tak můžete zaměřit na svoje nedostatky a pak se vrátíte mnohem silnější. Alespoň takhle se k tomu stavím já. Takže držím pěsti!
9. měsíc
Pokračuju s posilováním dle plánu. Trošku ke konci znejišťuju, jestli je to v pořádku takhle cvičit i na konci těhotenství, tak se radím se svoji fyzioterapeutkou a ta mi říká, že pokud nemám žádné problémy a dělá mi to dobře, ať pokračuju dle plánu. Musím říct, že se cítím opravdu skvěle a myslím, že velký vliv na to mělo právě těhotenské cvičení a posilování v posledních měsících. Po celé těhotenství jsem necítila žádnou bolest zad ani ničeho jiného. Také jsem neměla otoky – taky říkají, že pozitivním vlivem je cvičení a dobrá strava a měla jsem opravdu bezproblémové těhotenství. To, co tělu dáte, to vám vrátí, tomu věřím.
Tak teď jsem zvědavá na šestinedělí. 🙂
Díky, jestli jste dočetli až sem!
Radka
